Z přírody čerpám neskutečně moc a hodně jsem toho popsala už v článku Proč chodit? U příležitosti včerejšího Dne Země jsem se zamyslela, jestli jsem jí za to dostatečně vděčná a hlavně zda jí aspoň část jejích darů vracím v podobě péče. Nevím, ale když si to vypíši, třeba to budu umět lépe posoudit.
Porevoluční dětství
Své dětství jsem prožila v divokých devadesátkách. Pamatuji si, že kolem naší vesnice bylo pár smeťáků, kam jsme s radostí chodili bufetit poklady, které už v domácnostech dosloužily, ale my si z nich vyráběli různá udělátka. Samozřejmě to byly černé skládky.
Na druhém stupni základní školy jsem se poprvé setkala s pojmem „třídění odpadu“ a díky paní učitelce přírodopisu se podívala na nově vzniklou, velkou, moderní skládku pro náš region.
Někde tady ve mně začala klíčit myšlenka na to, věnovat svůj život ekologii. Našla jsem si i studijní obor věnující se životnímu prostředí, ale škola byla od nás dvě hodiny daleko a já jsem ve svých patnácti rozhodně nebyla připravená opustit mamahotel (ten mi dost chybí i v mých čtyřiceti). Měla jsem i strach, jestli bych v tomto oboru našla v budoucnu uplatnění.
Co ze mě bude?
Dala jsem si ještě 4 roky na rozmyšlenou toho, co chci v životě dělat. V gymnaziálním období šel zájem o ochranu přírody stranou, protože se do mého zorného pole dostali kluci. Naštěstí jsem poměrně brzo kápla na toho pravého. Ano, mého manžela jsem si vybrala už v sedmnácti a někdy dodávám, že v mladické nerozvážnosti.
Co mě ale nikdy neopustilo, je moje cestovatelská vášeň. Procházky a výlety s rodiči a časem i s mužem mě vracely do přírody velmi často. Díky tomu jsem se rozhodla pro studium geografie. Jo! Budu učit děti zeměpis a tuhle lásku k naší Zemi jim předávat.
Jedu naplno
Povedlo se. Vedla jsem kroužek recyklohraní, organizovala školní Dny Země, jezdila jako posluchačka na konference o environmentální (to slovo nesnáším!) výchově.
Mám svoji vlastní domácnost:
- poctivě třídím odpad
- šetříme vodou, elektřinou i plynem
- používám ekologičtější drogerii (do mé uzavřené FB skupiny dávám fotky, jak uklízím)
- neplýtvám: kupuji jen to, co potřebuji; raději dražší, ale kvalitní zboží, které vydrží déle; co jde opravit, nevyhazuji
- když se mi rodí děti, používám látkové pleny
- velkou část oblečení dědíme
- když se stěhujeme do domu, nepoužíváme na zahradě chemické postřiky
- máme ptačí budky, krmítka i pítko, hmyzí hotely, hromádky listí
- občas vyrazíme na polní cestu za dům posbírat odpadky
- holky chodí do skautu a starší Zuzka i do školního ekotýmu
V čem mám mezery
Je toho mnohem víc, co bych mohla pro přírodu udělat, ale v něčem mě přemůže lenost a výmluvy.
Nejvíc si vyčítám, že jezdíme všude autem. Já, která tak ráda chodím! Jenže do školy je to půl hodiny chůze a to znamená vstát o celých 30 minut dříve. To po mámě typu „sova“ nemůže snad nikdo chtít! A ty moje chudinky malé mají tak těžké aktovky. To za nás určitě nebylo… Kecy v kleci! Tohle jsem rozhodnutá změnit! Kdybych neměla vlastní auto, nebo byla v klasickém zaměstnání od 7:00 do 15:30, tak slečny chodí a ani neví jak.
Pořád nám doma vzniká hodně plastového odpadu. Vím, že by to z velké části vyřešily nákupy v bezobalovém obchodě a vlastní textilní sáčky na pečivo, ovoce a zeleninu. Roky už o tom mluvím. Třeba je čas konečně to udělat. Obětovat pár minut navíc tomu, že vezmu vlastní nádoby, nenakoupím vše na jednom místě a např. pro těstoviny, luštěniny a mouky zajdu do bezobalu.
Jsme masožrouti – a to tak, že si jako přílohu k masu klidně dáme maso. Alibisticky si říkám, že ho aspoň nakupujeme na nedalekém statku. Reálně si musím přiznat, že kdybych měla kupříkladu kuře sama zabít, tak budu vegetarián raz dva. Vaření mě nebaví, a proto jedu pár osvědčených receptů stále dokola. Změna jídelníčku by ode mě vyžadovala najít a zkoušet nové postupy s nejistým výsledkem… Vidíte, jak umím sama sebe odradit? Umíte to taky tak?
Mé přání
Věřím, že, stejně jako u mě, vzniká díky procházkám i u ostatních silný vztah k přírodě. Nechce se vám ven? Přečtěte si mých 10 fíglů, které vám pomůžou najít důvod proč „ano“ a odstřelit výmluvy proč „ne“.
Nepřeji si, aby z nás byli ekologičtí fanatici. Když ale každý z nás do svého života přidá nějakou činnost, kterou Zemi pomůže, nebo ji naopak nebude škodit, zůstane snad zachována i pro další generace v mírumilovné podobě.
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.
Raduško, tvoji rodiče tě dobře vychovali, dali ti dobrý základ. No a my jsme s dědou žili před něma a také jsme se snažili o dobrý základ. Nejsem si jistá s tím pravopisem, tak mě ty chyby oprav, paní učitelko.
Babi, moc děkuji! Já říkám pořád, že moje rodina je to nejlepší, co mě v životě potkalo a mám vás všechny moc ráda.
Raduš moc díky!