Takový chládek a ticho jsme ještě na žádném ubytování neměly, takže proběhlo zacvaknutí budíku, otočení na druhý bok… a pak vyděšení, že už je 9 hodin! Balíme, jdeme do místního obchodu koupit snídani a vydáváme se do polí, luk a vinic.
Náš dnešní cíl, Svatý Kopeček, máme skoro stále na očích, ale taky máme takový dojem, že se nijak extra nepřibližuje. Ano, i tento den probíhají litanie na téma „chceme stín“. Naše prosby jsou vyslyšeny a máme tu luxusních 700 metrů v aleji. Jsme z toho tak nadšené, že hrajeme hru. Písmenková doplňovačka je sice vtipnější a zajímavější ve více hráčích, ale nám to nevadí. Natáčíme i video a do popisku na YouTube dávám podrobnější popis.
Totální balzám pro tělo i duši
Za další kilometr nás přivítá mnohem intenzivnější osvěžení. Koupání v lomu na Janičově vrchu. Dopřáváme si tu hodinu a je to naprosto famózní. Překonávám se a lezu do vody, kde jsou ryby a žáby. Už jsem psala, že je to tu famózní? Líbí se mi přístup, jakým je toto přírodní koupání regulováno. Je omezen počet návštěvníků, není dovoleno tvořit odpad (nedovolí ani pet láhve) a proběhne i prosba na použití přírodních opalovacích krémů.
Vše korunujeme hodinovou obědovou pauzou u karavanu s milým a vtipným panem majitelem (občerstvení Mariánský mlýn). Dáváme si vymazlené palačinky (já slané, Zuzka sladké) a já navíc i ledovou kávu. Opět úplně famózní! Sem si musíme někdy zajet znovu celá rodina!
Vrchol
Je tu ale první velké stoupání. Převýšení 100 metrů na trase 1 kilometr. To půjde… Prdlajs! Funím jak lokomotiva. Jdeme pomalu a ve stínu. Malá zastávka u Božího hrobu se sochou ležícího Ježíše Krista a o chvíli později tvoříme ve stínu kaple sv. Šebestiána dočasné sousoší ležící Zuzanky a Radušky. Ještě nikdy jsem nezažila Svatý Kopeček tak liduprázdný. Kdo by sem taky v tom horku o půl třetí odpoledne lezl, že?
Pozorujeme motýly a čmeláky na okolní květeně a mě napadá úkol. Vyfoť detail kytičky a oživ ji. Zatímco já trénuju trpělivost a lovím snímek hmyzu, Zuzka potvrzuje svoji pověst kreativce a tvoří vtipné obrázky. Stačí k tomu foťák v mobilu a využití možností úprav. Baví nás to hodinu.
Cestou na ubytování v Penzionu u Sv. Urbana se zastavíme na náměstí v informačním centru, abychom si nakoupily turistické vizitky. V 17 hodin po pouhých 8 km slavnostně padáme do postelí, abychom se z nich o dvě a půl hodiny později zvedly a zašly si do Jazz art restaurantu na mňamózní večeři. Nedaří se nám moc spát – horko je na pokoji i venku (tolik očekávaná bouřka a ochlazení nás minuli). Ráno ale musíme vstát opravdu včas. Chceme stihnout hned první prohlídku jeskyní.
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.