Já v tom mám jasno, protože mě chůze prostě baví, ale ráda vám dám pár argumentů z vlastního života.
V lednu na mě vyskočil na stránkách časopisu Forbes článek s názvem „Čím víc zeleně, tím méně léků. Výzkum ukázal, že každý výlet do přírody se počítá.“ Se zaujetím jsem si jej přečetla a souhlasně přikyvovala. Vidím na sobě i na svém okolí, jak covidová a válečná krize zamávaly s naší psychikou. Ovšem já jsem měla už dříve období, kdy jsem do přírody utíkala ještě častěji.
Bylo to na rodičovské dovolené. Děti jsem si moc přála. Taky jsem si říkala, že se státnicí z psychologie a pedagogiky a pár roky praxe ze školství, jsem na jejich příchod připravená. Cha cha cha cha. Nebudu se dlouhosáhle rozepisovat o tom, co všechno se v mém životě změnilo. Podstatné je to, jak děsně mě štvalo, že zatímco svět mého manžela zůstal beze změn, tak ten můj se obrátil hlavou dolů a ještě se několikrát zatočil.
Co mi pomohlo?
Pro bezpečnost všech blízkých to chtělo najít si ventil emocí. Věděla jsem, že potřebuji pohyb. Kdyby mě nebolely klouby, dala bych se možná na běh a od všeho utíkala jako Forrest Gump. Vyřešila to naše malá Zuzka, která naznala, že bude spát pouze v jedoucím kočárku. Nikdy jsem nenachodila tolik kilometrů denně jako s ní. Spojilo se tím užitečné s… užitečným.
Když se pak v roce rozhodla, že kočárek je fuj a že už bude chodit sama, začaly jsme se družit na pískovištích a hlavně v klubu maminek. Získala jsem spřízněné duše a taky možnost podílet se na vymýšlení programu a tím mít pocit zaměstnanosti – jsem člověk, který potřebuje být užitečný ostatním a ta zpětná vazba od Zuzanky nebyla jaksi dostatečná… Mám z tohoto období spousty materiálů, ale v publikovatelné podobě je to zatím tento soubor zvířátkových básniček.
Zpátky na stromy a to doslova jsem se vrátila s přestěhováním do rodinného domu a příchodem Ivetky. Péče o dvě děti a velký dům na mě byly najednou moc, tak jsem chodila dočerpávat energii ke stromům za domem. Nejsem tak citlivá, abych vnímala, jestli mi opravdu něco předávají, ale těch 30 minut ticha, pozorování obzoru (často při západu slunce) a houpání nohou ve vzduchu s kmenem za zády… mi dodávalo síly na večerní uspávání. No, a taky jsem vyděsila nejednoho kolemjdoucího pejskaře.
Dost jsem se těšila, až se budeme chodit courat všechny společně, ale jak už to tak bývá, vše nešlo úplně podle mých vysněných představ. Ale když něco hodně chceme, uděláme maximum pro to, abychom toho dosáhli. Jak jsem přiměla dcery chodit ven, popisuji tady.
Výhody chůze
Do teď to mám tak, že když nejsem v dobrém psychickém rozpoložení, nebo se cítím „bezdůvodně“ unavená, vyrazím aspoň na chvíli ven. Ono totiž nejen, že zelená opravdu uklidňuje, ale příroda blahodárně působí i na okysličení celého těla. Únava mizí, lépe nám to myslí a klesá krevní tlak.
Chůze je tak přirozený pohyb, že nezatěžuje klouby tolik jako jiné sporty. Kromě toho oceňuji i to, že při chůzi můžu mluvit a dýchat současně, což moje plíce jinak moc nezvládají. Výjimkou je chůze do kopce, kdy funím jak sentinel, ale zase si nenápadně posiluji svalstvo a tvaruji postavu. Tipy, jak zabavit sebe i děti při zdolávání terénu najdete v mém eBooku Hravé procházky, který pro vás připravuji.
Škoda, že taková procházka zrychluje metabolismus a já bych pak sežrala krávu. Je to fajn pro všechny, kteří potřebují hubnout nebo podpořit zdravé trávení. Já s dcerami máme opačný problém, takže si s sebou musíme nosit velké svačiny a průběžně se co hodinku přikrmit, protože teď s oblibou obě říkají: „Kdo je hungry, ten je angry.“ a to je prostě fakt.
Věřte mi, že i když se vám třeba nechce (a i já vím, jaké to je a mám někdy lenošivou), tak po procházce se budete cítit mnohem lépe na těle i na duši. Navíc můžete použít mých 10 fíglů, jak nalákat děti ven a strávit tak společný čas radostně. Nutno podotknout, že na mého muže to nefunguje – ten by mohl sepsat stejně kvalitně 10 výmluv, proč nechodit nikam 😛
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.