Už 8 let jsem plánovala, že si u příležitosti svých 40. narozenin splním přání o pořádném puťáku. Myšlenku mi do hlavy nasadila přednáška o treku v Himalájích a s touto verzí jsem i dlouho počítala. Chtěla jsem s sebou vzít kromě zkušeného průvodce i Zuzanku a mamku. Asi před dvěma lety jsem ale naznala, že ani jedna z nás by to fyzicky nedala a že si chci narozeninové putování užít a ne jen přežít (viz má představa na obrázku).
Jako další se v mé mysli mihly cesty, které znám z knih nebo vyprávění přátel: Rybářská stezka v Portugalsku, některá z mnoha Svatojakubských tras, nebo dokonce Pacifická hřebenovka. Ale to je možná hudba daleké budoucnosti, kvůli které poctivě každý den makám s Duolingem na mé angličtině (věty typu „Žádný slon v mé kuchyni“ se mi budou určitě hodit). Nějaký ten přírůstek svalové hmoty a zůstatku na účtu by taky neškodil, aby to pak byla pouť plná radostí a ne starostí.
Proběhl tedy návrat zpět do reality. Začátkem prázdnin jsem se celkem náhodně od známých doslechla o stezce po hranici Via Czechia a ta myšlenka se mi zalíbila. Trasa je daná a vede přes spousty zajímavých míst. To mi ulehčilo hodně práce s mapou v ruce. Pak už jen stačilo vybrat, jaký úsek dám a asi docela logicky vyhrál ten, který mám nejblíž domovu. Beru část Jižní trasy.
Na malý okamžik jsem živila myšlenku, že bych vyrazila úplně sama, ale je třeba si přiznat, že bych se podělala strachy (trošku mě děsí žáby, plazi, hlodavci, divoká prasata, někteří lidi,…). Takže jsem poslala dotaz svým dcerám, které byly na prázdninách u prarodičů. Jejich reakce jsem odhadla dost dobře.
Jak rozdělit trasu?
Nakonec se ukázalo, že pro Ivetku nemáme na celý týden hlídání, takže jsem vytáhla všech svých 10 fíglů (a možná i pár navíc) a ukecala jsem ji aspoň na pár dní chůze. Byl to taky důvod, proč jsem vybrala jiný úsek, než původní „ze zámku na zámek“. Třeba na něj dojde příští rok.
Část, jež je naplánovaná jako třídenní pro dospělého člověka, jsem rozdělila na 8 dní a dobře jsem udělala. Limit na den byl maximálně 15 kilometrů. Potřebovala jsem, abychom byly všechny v pohodě, což pro nás znamená: pomalou chůzi, častý odpočinek (v aktuálním slovníku chillování), možnost kochání se a hraní her. Chtěla jsem taky, abychom každý den měly po příchodu na ubytování dost času na regeneraci.
Místa pro nocleh jsem vybírala v obcích, kde byla větší nabídka ubytoven a penzionů. Říkala jsem si, že nehledám žádný luxus. Prostě vlastní postel, sprcha, wc. Ideálně do 400,- na osobu a noc. Nejvíc zabrat mi dalo sehnat něco v Mikulově (tady jsem musela s cenou hodně nahoru) a úplně jsem vzdala Klentnici a trochu kvůli tomu pozměnila trasu, abychom mohly přespat v Perné (a byla to dobrá volba).
Plánujeme
Společně jsme si předem prošly na mapách, co nás bude každý den čekat. Naplánovaly si, kde bude možnost se najíst a doplnit tekutiny. Tušily jsme, co zajímavého nás který den na trase potká. Sepsaly jsme další zajímavosti v okolí pro případ, že bychom měly dost sil. Zuzka vše doplnila obrázky, protože si prostě neumí pomoct 🙂
Z eBooku už možná víte, že s vidinou slíbené odměny se jde lépe. U nás aktuálně frčí Pokémoni, takže domluva zněla: za celodenní výkon bez keců a fňukání bude večer figurka (u Ivetky už v poledne jedna jako záloha – jednak bylo třeba zvýšit motivaci a taky to vycházelo, že obě holky dostanou celkově stejný počet).
Balíme
Cíl je jasný: mít co nejlehčí batohy. Máme výhodu, že 4. den předáme Ivetku babičce a dědovi a spolu s ní i špinavé prádlo a doplníme čisté. Podle předpovědi to vypadá na horka. Bereme kalhotky a trička na každý den, kraťasy vydrží i 3 dny, tak jen jedny na výměnu. Přidáme pyžamo, plavky, ručník a pro jistotu pláštěnku, jedny legíny, tenkou mikinu a ponožky. Sandály na nohy, tenisky do báglu. Každá si nese svoji láhev na pití (jen 0,75 litru – budeme průběžně doplňovat), mobil s nabíječkou a turistický deník (na lepení vizitek a zapisování dojmů).
Já beru navíc „kosmetiku“ (sprchový a intim gel, šampon, kartáčky a pastu, sprej, opalovací krém) a „lékárničku“ (náplasti, aloe vera sprej, chladivý a hřejivý konopný krém, tablety hořčíku a protišokové kapky). Přidávám i něco pro zábavu (křížovky, karty, blok, propisky) a samozřejmě k jídlu (sušenky, fit tyčinky, bonbony).
Můj batoh na startu váží 11 kilo (nesu totiž i buchty, toasty, a hlavně těžká jablka a broskve – vše se ale během dne snědlo) a holky mají na zádech každá 3 kilča.
Chcete vědět detaily?
Nakonec jsme kvůli horku puťák zkrátily na 7 dní. Ušly jsme „po hranici“ asi 80 km (a další mimo trasy při cestách na jídlo, do ZOO, na koupaliště, v bludištích atd.). Potvrdilo se nám, že si spolu rozumíme, máme si co říct a že toho zvládneme docela dost.
V dalších článcích rozepíšu jednotlivé dny včetně her. První část najdete tady.
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.