„Mami, já se nudím“ se u nás ozývá častěji, než by se mi líbilo. Do nedávna jsem všeho nechala a sypala z rukávu návrhy na smysluplnou zábavu. Teď už vím, že to není dobře.
Věděla jsem to vlastně vždy, ale ty slzy… ty mě často dostaly a já vyměkla a nějaké rozptýlení vymyslela. Ne, že bych si šla s dcerou hned hrát. Většinou stačilo říct třeba: „Jdi si číst.“, „Zahraj si na piano.“, „Pojď mi pomoct do kuchyně.“
Myslela jsem, že se to s věkem bude lepšit a že si své zájmy postupně najde. Jenže to bylo přesně naopak. Ač navštěvuje několik volnočasových kroužků, tak si zvykla na to, že jí neustále organizujeme zbylý čas. Chvílemi se mi zdálo, že už se neumí sama rozhodnout ani v tom, na co má chuť k večeři. A to přece nechci!
Nechci, aby v budoucnu papouškovala, co jí kdo napovídá a aby se nechala řídit okolím. Chci, aby měla své názory, své sebevědomí, byla zodpovědná a samostatná. Ona totiž nesamostatnost často vede k závislosti (na čemkoliv). Tahle představa pro mě byla tak silná, že vydržím i tu trochu slz.
Dcera ví, proč ji občas nechám nudit. Přečetly jsme si společně první příběh z knihy 7 návyků šťastných dětí od Seana Coveyho. Jmenuje se „Jak se veverčák Viktorín nudil.“. A pro mě z něj vyplynula důležitá věta, kterou na nářky o nudě odpovídám. Zní: „ A co s tím uděláš?“.
Nebudu vám tvrdit, že mi neodpoví: „Nevím!“, ani že nepřijde zmiňovaný pláč, nebo nenajde jinou „dobrou duši“, která se jí o zábavu postará. Někdy se to ale povede a pobaví se sama. Věřím, že se bude postupně zlepšovat.
Mají se nudit i na procházkách?
Mým cílem rozhodně není potkávat rodiny, které svým dětem plánují každý krok. Mé tipy a rady dávkujte uvážlivě a hlavně v situacích, kdy jde takzvaně do tuhého, např. když:
- se děti začínají zasekávat a nechtějí v cestě pokračovat
- svojí protivnou náladou kazí zážitek všem
- už jste minuly hlavní lákadlo procházky a vracíte se zpět
- je potřebujete motivovat v náročnější části trasy (většinou kopec, že jo?)
Jinak nechávejte své malé souputníky, ať si hledají povyražení sami a jejich nápady oceňte tím, že se k nim necháte taky strhnout. No, řekněte, kdy jste naposledy
- postavili domeček pro lesní skřítky
- skákali do hromady listí
- balancovali na spadnutém kmeni stromu
- nesli hrdě svou sbírku klacků, kamínků, šišek, žaludů…
- vylezli na strom (tohle já dělám docela často a zmiňuji to v tomto článku)
Dětská hravost nám přináší radost do života, tak se jí nebraňte 😉 Pokud jsou vaše děti už skoro dospělé a vypsané aktivity jim připadají trapé (koneckonců jako většina světa kolem), nebojte se na pomoc přizvat mobily. Čtete správně a v mém eBooku se dozvíte, které apikace považuji za vhodné pro nalákání dětí ven.
Můžete se inspirovat i v návrhu trasy, kterou jsem sepsala tady. Doporučuji si ale vybrat jen některé aktivity, které s vámi souzní a taky aby vznikl prostor pro již zmiňovanou „nudu“ a tím pádem vlastní kreativitu.
Přeji nám všem, aby se nuda v našich životech objevovala jen na potřebnou dobu a aby pro nás byla prostorem k přemýšlení… Zkuste příště při čekání ve frontě nesáhnout po mobilu pro rozptýlení a najít si jinou zábavu… třeba se dejte do řeči s tím, kdo stojí za vámi…
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.