Radka Galko

Den šestý: Mikulov – Perná

Budíček! Jde se přes kus města na Turold. Někde špatně odbočíme a netrefíme silnici vedoucí kolem Kozího hrádku. Taky počítáme s tím, že je první prohlídka v 9 hodin. Ahááá, takže v tento čas se teprve otvírá pokladna. Půl hodiny zpoždění hned na začátek. Nevadí, jsou mraky. Půjde se dobře i později.

Jeskyně a něco navíc

Zatím si prohlížíme geopark. Poprvé oblékáme mikiny. Ten pocit, že je neneseme celý týden zbytečně! Na těch krásných 7-8°C z jeskyní budeme s nostalgií několikrát během dne vzpomínat. Máme štěstí na úžasnou a vtipnou průvodkyni, která na nás má plno „zákeřných“ otázek. Kromě krásné a vzácné turoldské výzdoby vidíme i netopýry.

Mohly jsme v 10:30 při mírné oblačnosti vyrazit na přechod Pálavy, ale Zuzka potkala na Turoldu pána, který má u nedalekého amfiteátru výstavu plazů. Přes 300 jedinců! To prostě musí vidět! Tak ať má, děvče, radost ze života, že jo? S panem Karlem si mají hodně co říct, takže se zdržíme další 2 hodiny, během kterých navíc odplují mraky.

Vzhůru výše

Rychlý oběd v kiosku a kráčíme směr Stolová hora. Tohle hodně bolelo. Ze zoufalství se zkoušíme schovat do stínu turistického ukazatele. Děláme si stín i vzájemně, ale před 14. hodinou není moc dlouhý. Na okraji hory je jediný strom široko daleko. Tušíme, že po většinu roku slouží jako veřejné wc, ale je nám to šumák. Vrhá stín a my se vrháme do něj. Už jen 500 metrů a bude les!

Les, ve kterém vidíme veverky. Mně to nedá a vzpomínáme spolu na všechny ty čiperky z básniček, které nás provázely dětstvím. U Sirotčího hrádku uděláme pár fotek, lehneme do stínu a hodinu odpočíváme. Ráda bych řekla, že hrajeme duchaplné hry, ale tentokrát zvítězil mobil a tupé ťupání do displeje.

Komplikace s ubytováním

V této fázi se nejvíce odkláníme z dané trasy. Ta vede do Klentnice, kde jsem ale nesehnala ubytování. Náhradní variantou se pro nás stala Perná a ani tady to nebylo snadné. Lesní cestou z kopce a přes celou obec přicházíme po celodenních 10 km do Penzionu Perná ve vinařství pana Skráška. Majitele jsem vyhodnotila jako velmi milého už při pondělním telefonátu a dnes se mi to jen potvrdilo. V pokoji je příjemný chládek a jedinou vadou na kráse jsou komáři, které sem pustili asi předchozí nocležníci. Příště určitě beru repelent do elektrické zásuvky. Takhle jsme strávily podstatnou část noci killováním (jak říká Zuzka). Ještěže jsme se na to posilnily vydatnou večeří v Restauraci u Jessyho. Zítra už poslední den.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *