Dospávaly jsme noční, vražednou, komáří párty. Takže i se zastávkou v obchodě pro snídani opouštíme Pernou až před 10. hodinou. Čeká nás posledních 10 km přes Pálavu a na konci Joška s Ivetkou. Je to první den, kdy musíme hlídat čas a bude třeba trochu udržovat tempo. Plán dobrý, ale skutečnost…
Hádka
Hned v polích za Pernou se to hemží ještěrkami a Zuzka je moc ráda pozoruje, číhá a chytá. Jenže tahle činnost vyžaduje klid a čas. Bohužel pro lovkyni jsou plazi ve formě a zdrhají, což jí děsně štve a „kope“ kolem sebe. Máme kvůli tomu naši první a poslední hádku. Já se jdu vydýchat ke zřícenině kaple sv. Antonína a jí nechávám vychladnout ve stínu na cestě.
Stín nicméně brzy končí. Kombinace sluníčka a kopců mi nedělá dobře a Zuzka mi ze soucitu bere krosnu. Nezapomene dodat něco o vykopávce. Všude kolem jsou tak krásné výhledy. Máváme Sirotčímu hrádku i Stolové hoře.
Dechberoucí skály
Ovšem když se dostáváme mezi skalní věže, jsme omámeny. Teprve teď lituji toho, že se nemůžeme zdržet déle než hodinu. Je to fascinující místo. Obří kámen a Velký špunt spolu se soutěskou mají největší kouzlo a já nechápu, jak můžou ostatní turisti procházet kolem téměř bez povšimnutí.
Následující 2 kilometry si užíváme ve stínu a hrajeme paměťovou hru. Znáte písničku „Co jsem měl dnes k obědu“? Tak chápete pravidla i této hry. Případně mrkněte na video, kde už je shrnutý výsledek celého našeho vymýšlení a přidávání slov.
Totální vrcholovka
Dobře už bylo, teď výstup na Děvín – nejvyšší vrchol široko daleko. Při pohledu na fotogenickou Novomlýnskou nádrž pokračujeme k mým milovaným Děvičkám. Doufaly jsme, že tady odpočineme, ale druhá polovina rodiny už je na cestě autem a nás ještě čeká sestup do Dolních Věstonic, kde si chceme dát oběd. Pár rychlých fotek, chvilinka kochání a běžíme dál. Tenhle pocit spěchu jsme týden nezažily a vůbec mi nechyběl.
Odměny
Vše stihneme a můžeme si dopřát společnou odměnu. Původním cílem puťáku byl svět bludišť v Drnholci. Jak už jsem ale psala v úvodním článku, kvůli horkému počasí jsme si putování o jeden den zkrátily. O odměnu jsme ale přijít nechtěly, takže jsem vymyslela náhradní plán. Bloudilo se krásně, ale chce se mi říct to obligátní: „Kdyby tu tak byl kousek stínu.“
Nemysleli jste si, že jdou holky zadarmo, že ne? Kromě této odměny dostaly už na začátku zmiňované postavičky Pokémonů, turistickou vizitku do deníčku za každý den a doma pak licenci na Minecraft. Ale prý jdeme příští rok zase. Jupíííí!
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.