Jsou? Nejčastěji to slýcháme v souvislosti se zdravím, štěstím, láskou, přátelstvím,… A asi ne náhodou jsou to právě ty „věci“, které si tak často vzájemně přejeme třeba k narozeninám. Podle mě rozhodně nejsou ZADARMO, ale jejich hodnota je NEVYČÍSLITELNÁ. K tomu, abychom vše výše zmíněné měli v hojné míře, musíme často vynaložit nemalé úsilí a bylo by to téma k dlouhé filozofické rozpravě, jež určitě není cílem tohoto blogu.
Mým cílem je totiž přinést vám několik tipů, kde můžete zadarmo strávit společný čas, odnést si nové informace a zážitky. Tentokrát vás vezmu do našeho hlavního města. Strávili jsme tam rodinný, prodloužený víkend u příležitosti Zuzančiných narozenin (původně si přála výlet do Paříže, ale ukecala jsem to).
Hned první odpoledne vedly naše kroky k památníku na Vítkově. Proč?
- Z ubytování na Žižkově jsme to sem měli pěšky kousek.
- Nikdo z nás tu ještě nikdy nebyl (a to můj muž strávil v Praze 5 let na vysoké škole).
- Uvidíme celou „stověžatou krásku“.
- Je tady Armádní muzeum, které chce Ivetka navštívit.
Armádní muzeum
Zbraně a vojáci ji nezajímají (a vlastně nikoho z nás). Tato exkurze nebyla ani v původním itineráři. Jenže si cestou v autě četla rozhovor s Vojtěchem Vrtiškou, letošním vítězem Peče celá země, studentem medicíny a kaligrafem. On do toho muzea pomaloval repliku lékárenského vozu z 18. století a ona ho musí vidět!
Je to tu samé překvapení.
- První nastalo v okamžiku, kdy po nás nikdo nechtěl vstupné (je totiž zadarmo).
- Druhé, když jsme zjistili rozlehlost celého areálu (4 patra a víc než 5000 m2).
- Třetí při každé objevené lví tlapce, která ukrývala „šahací“ exponáty (nejen) pro děti – potěžkat si výzbroj, vyzkoušet helmice, poskládat obrázky,…
- Čtvrté po vstupu do válečných zákopů. Nebudu prozrazovat, ale málem mě kleplo a určitě na to budeme všichni ještě dlouho vzpomínat a doufat, že nic podobného nezažijeme.
Po dvou hodinách jsme ještě pořád neměli dost, ale už se blížil čas zavírací doby. Rozhodně se sem chceme ještě vrátit, neboť jsme stihli to, co v hodinách vlastivědy/dějepisu a novodobější historie nám proklouzla rychlostí pendolina. Nad celkovým množstvím exponátů mi do teď zůstává rozum stát.
Galerie ČT
Další zajímavé místo, kde není vyžadované vstupné, je Galerie České televize na Kavčích horách. Naše kroky vedly samozřejmě na výstavu pro děti, jejíž aktuální téma znělo: „Jak vzniká příběh“. Prohlídka do puntíku naplnila svůj název. Minimálně třetinu profesí jsem neznala ani podle nadpisu a u poloviny jsem si nebyla jistá, co přesně je náplní jejich práce (a přiznám se, že už jsem velkou část opět zapomněla).
Zatímco my dospělí jsme četli příběhy jednotlivých oborů, pro děti byla připravena spousta kreativní zábavy. Třeba kostýmy, kulisy, scénáře, ruchy, kolorování, animace a hernička s Maxipsem Fíkem.
Takovou expozici můžete proběhnout během pár minut, nebo se zdržet (jako my) více než hodinu a všechno si ozkoušet a pěkně si pohrát. Předpokládám, že čtenáři Hravých procházek, jsou druhá sorta.
Skrytý příběh
Zadarmo se samozřejmě lze procházet ulicemi Prahy. Pokud se chcete dovědět víc z jejich historie, doporučuji vybrat si některý z mnoha Skrytých příběhů. O tom, jak fungují, jsem psala tady.
Naše volba padla na Golemovo řádění. Chtěli jsme se pohybovat u centra Prahy, přitom poznat místa, která jsme ještě nenavštívili, prožít příběh zajímavý pro děti a nenachodit víc než 4 km.
Na Nové radnici jsme objevili svého průvodce rabbiho Löwa, s ním prošli např. Pařížskou ulici (zase se nám ta dvě města propojují!) a čučeli na zboží a hlavně cenovky ve výlohách. Kolem Španělské synagogy, starého židovského hřbitova až k Rudolfinu a novému pomníku Jana Palacha. Pauza na oběd, kdy jsem omylem vypla všechny aplikace v mobilu a náš skrytý příběh kvůli tomu zůstal nedokončen. No co už. Znovu to nepůjdeme.
Kam ještě?
Další místo, kde můžeme uplatnit heslo „za málo peněz, hodně muziky“, je Národní muzeum. Děti do hlavního komplexu vstupné neplatí. Možnost dětského muzea jsme nevyužili (z časových důvodů, a protože naše holky už nejsou žádní kidoši!!!). Vezmu to stručně: Určitě TOP je horní patro plné zvířat a zajímavostí o nich.
Muzeí a galerií jsme prošli mnohem víc (většinou notoricky známé), ale ty už patří do kategorie běžné kapitalistické společnosti. Vím, že to platí i o výše zmíněných projektech. Liší se jen v tom, že je nefinancují přímo návštěvníci, ale „někdo“ jiný.
Mimo Prahu
Je pro vás Praha daleko a aktuálně její návštěvu nemáte v plánu? Nevadí! Zdarma se můžete procházet kdekoliv v blízkosti svého bydliště. K vytvoření o kus zajímavější trasy pomůže můj e-book (nečekaně za něj taky nechci peníze). A pokud máte rádi už předem připravené procházky, ráda vás pozvu do našeho Syslíkova království.
Osobně si myslím, že nejvzácnější komoditou nejsou mince a bankovky, ale náš čas. Je skvělé pokud jej investujete do toho, co vás baví. Jako třeba já do psaní tohoto článku.
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.