Z dob mého učitelství a působení v klubu maminek ve mně zůstala kromě lásky k dětem i záliba v tvorbě tematických tras jim určených. Tentokrát jsem se pustila do stezky odvahy. Byla na školní přespávačku pro 2. a 3. třídu a družinu složenou ze 4. a 5. tříd.
Loni jsem připravovala klasiku s duchem na hřbitově, peklem, dračí slují a čarodějnicí. Jedinou vadou na kráse bylo čekání na tmu. Ono dělat takovou strašidelnou procházku v době letního slunovratu a mít v kostýmech bubáků prvostupňové děti, které druhý den vstávají do školy, nebyl dobrý nápad. No, a v zápalu boje jsem nestihla žádné fotky a ani pořádné video, takže pro inspiraci vkládám obrázky, které jsem posílala předem paní učitelce k odsouhlasení.
Letos jsem se proto rozhodla pojmout to celé tak, aby se na tmu čekat nemuselo, ale přitom bylo třeba prokázat odvahu. Zároveň jsem nechtěla dětem způsobit trauma, nebo úraz. Jak to nakonec dopadlo a jakým způsobem při tvorbě postupuji?
Hlavní téma je dané – bude to odvaha. Na začátek je potřeba uvědomit si, čeho se většina dětí bojí. Na první dobrou sypu z rukávu tmu, pavouky, myši a hady. Ze znalosti vlastních dcer jsem po delším přemýšlení přidala práci pod časovým tlakem, jíst něco neznámého a ztrapnění se před ostatními. Fajn, z toho by šlo udělat tak 6 zkoušek odvahy. A nebylo by lepší rovnou 7? Jakože sedm statečných? Tak jim tam dám ještě podpis krví, což by jistě seklo se mnou.
Přichází druhá fáze. Vymyšlení, jak budou stanoviště vypadat. Mám jasno v tom, že děti půjdou jednotlivě a že to musí odsýpat – přece jen jich bude kolem 50 a já na rozdíl od nich ve škole nocovat nechci. Taky vím, že za 3 dny, které na přípravu mám, nemůže vzniknout dokonalý výsledek. Navíc ctím pravidlo, že tvořím z toho, co najdu doma a dokupuji jen minimum (letos pouze červený inkoust a oplatky).
Jak to nakonec dopadlo, můžete vidět v tomto videu. Kdo chce vědět detaily, čte dál…
Je tu tma!
Abychom na tu opravdovou nemuseli čekat, použila jsem šátky a jako vodicí prvek švihadla. Chtěla jsem, aby děti něco polechtalo a trošku polekalo. Několikrát jsem koncept změnila, až z toho vyšly přilepené větvičky a rozprašovač s vodou.
Hadi, myši, pavouci!
Samozřejmě byli umělí, ale i tak působí odporně a ne každý je ochotný na ně sáhnout. Terárium doma nemáme, posloužila zapékací mísa vystlaná umělou slámou. U tohoto stanoviště přišla myšlenka na to, aby bylo úkolem seskládat tajenku, protože jsem potřebovala něco, co mezi havětí budou muset najít.
Sněz červa!
Toho se děti bály nejvíc (a já jim rozumím). Ovšem místo červů šlo o jídlo mého dětství – špagety s nastrouhanými oplatky. Pro strašidelnější vzhled jsem směs nasypala do květináče a holkám jsem rozebrala malou panenku, jenž posloužila jako mrtvolka. Mouchy a květiny už byly jen na doplnění.
Sáhni do neznáma!
Jsem přidala dodatečně, když jsem se rozhodla dát pavouky a spol. na jedno stanoviště. Je to činnost, která děsí mě. Jako neznámo jsem zvolila rozřezaný kartonový tubus, ke kterému jsem tavnou pistolí přilepila víčko od plechovky na kávu, aby měl dno. Chtěla jsem 3 různé materiály – vyhrálo jehličí, silikonový chlupáč navlhčený vodou a kousek kožešiny. Umístěno do krabice obalené hnědou látkou a vycpané mým oblečením. Had byl nejjednodušší variantou strážce.
Nestíháš!
Po téměř nekonečném pátrání jsem našla funkční přesýpací hodiny měřící vhodný čas (minutu). Dlouho jsem přemýšlela, co by za tu minutu mohly děti stihnout, aby to nebylo úplně lehké, ale ani složité. Zvítězilo skládání puzzle. Měla jsem v plánu použít dětské pěnové s krtečkem (12 dílků), ale nenašli jsme ho (a to ani na půdě!), takže jsem zvolila druhé nejlehčí, které máme (Medvídek Pů – 20 dílků). Při testování jsem zjistila, že na jeho zkompletování potřebuju minutu a půl. Dětem dám teda čas dvojitého otočení hodin. Byla to chyba a na tomto stanovišti se tvořily dlouhé fronty. Poslední skupina (třeťáci) měli proto změnu a museli do minuty říct všechna vyjmenovaná slova po V (a to se na konci června ukázalo jako hodně těžký úkol).
Krvavý podpis!
By se mi líbil, kdyby byl inkoust vylitý na misce, kde by byl třeba model srdce. Tohle ale doma (zatím) nemáme, tak jsem pro děsivější pocit doplnila aspoň čarodějnici a obojživelníky. Myslím, že většina dětí ale psala brkem poprvé a skoro všichni odcházeli s „krvavou“ rukou umatlanou od inkoustu. Ty, co čekaly teprve na vstup na stezku, tento pohled mírně znejistěl.
Ztrapni se!
Můj původní plán byl dát sem něco ve stylu hry aktivity (pantomima, kreslení, zpěv), ale jednodušší na přípravu i na provedení se mi nakonec zdál tanec na krátkou vyzváněcí melodii z mobilu. Ostych u spousty dětí byl znatelný a někteří odmítli úkol splnit. Bohužel pak nemohly dostat „hrdinský odznak“. Stejně jako ti, kteří neposkládali tajenku (chybějící písmena si mohli doplnit za splnění úkolu navíc – dřepy, kliky atd.)
Máme hotovo!
Na stanovištích byly nejstarší děti (družina), které si stezku prošly pod mým vedením jako první. Myslím, že si testování mladších žáků dost užívaly, ale přítomnost dospěláků by celé stezce pravděpodobně přidala pár bodů na opravdovosti. Každopádně jim i jejich paní vychovatelce patří velké poděkování za pomoc.
A já si pro příště musím připravit ještě něco jednoduššího, protože i tentokrát jsem se dostala domů až hrubě po 22. hodině zničená jak Hirošima, ale spokojená – snad to tak měly i děti.
Zbožňuji tvorbu aktivitit pro děti a cestování. Mám vystudované učitelství geografie. Pomáhám rodinám trávit jejich společný čas na procházkách hravě. Více o mě si můžete přečíst v mém příběhu.
Přeji si, ať v mých článcích najdete inspiraci, pobavení a užitečné informace.